Jonýsek a znaky

Jonýsek je skoro 18 měsíční rošťák, který znakuje od svých 9 měsíců. Začali jsme klasikou "pá, pá" (i když v jeho podání to bylo spíš "čau") a pokračovali s "prosím", "hodný", "veliký", nebo také "meji, meji" (pro koupání ve vaně), "cáky, cáky" (pro plavání v bazénu) a velmi oblíbené "trdlo" (to používá i jako "to snad není možné", tedy vždy když se něčemu diví, něco nechápe a nebo ho něco pobaví - např. jako tatínek domáhající se dělení o prso, vždyť maminčino prsíčko je přece jenom jeho ). Na 15 měsících používal asi 15 znaků. Nyní už těch znaků zná 46 - některé používá běžně v komunikaci, jiné třeba jen při prohlížení knížek. Směle u něho tedy mohu hovořit o aktivní a pasivní slovní zásobě . Na 15 měsících tedy nastal zlom, Jonáš od té doby znaky absorbuje v podstatě okamžitě. Tento týden jsme si prohlíželi knížku a říkali si, co je na obrázku. Byla tam i židle, použila jsem znak "sedět" a Jonáš ho hned zopakoval i když po svém (některé znaky jsou pro něho stále motoricky příliš náročné a tak si je zjednodušuje - u židle ťuká 2 prsty o pěst). Za chvíli k nám přišel taťka a Jonáš mu hned ukázal v knížce židli a k tomu i znak - chtěl se mu pochlubit, že už umí říci "židle". Bylo to fajn.
Asi je důležité, abych se zmínila o tom, že Jonáš bude mít zřejmě jako jeho 2 bráškové opožděný vývoj řeči a znakování je tak pro nás velmi důležité. Znakujeme už 10 let a máme se znakováním ty nejlepší zkušenosti. Teda až na setkání s několika "hlupáky", kteří nutili naše děti mluvit a kteří tvrdili, že všechny "normální děti" mluví. Tak brzy budou třeba všechny normální děti nejen mluvit ale i znakovat .