Sofiiny začátky znakování a vývoj do 19ti měsíců

Chtěla bych se podělit i o svůj příběh, znakování se věnuji profesionálně, ale přesto jsem hlavně hrdá maminka znakujícího dítka

Dceři jsme začali znaky předvádět od šesti měsíců, prvního znaku jsme se dočkali v jedenácti měsících, byl to znak „hotovo“. Nejdříve tento znak používala u jídla, ale brzy ho začala využívat i když už chtěla ven z vany, nebo když měla hotovo na nočníku, nebo už se jí přestalo líbit na houpačce. Za pár dní následoval znak „světlo“. Ten mě dost překvapil, protože se nejednalo o příliš praktický znak, který by vyjádřil její potřeby. Nejdříve ho používala, když jsme rozsvítili světlo, ale použila ho také třeba, když jsem ji měla v náručí na terase a ona ukázala na pouliční lampu, která byla zhasnutá. Nejdříve jsem nechápala, ale pak mi došlo, že mi říká, že tam včera viděla světlo. Pro mě to byl jasný důkaz toho, že znakování jí zajímá nejen proto, aby mi dokázala říci, co chce, ale také proto, aby se se mnou podělila o svět kolem sebe. Od jiných maminek jsem slyšela, že jejich děti začaly se znaky jako „čepice“ nebo „kytička“. Věřím, že mnoho maminek i bez znakování dokážou poznat, co jejich nemluvně chce k jídlu nebo pití, ale neumím si představit, jak jim jejich děti řeknou, že mají na tričku kytičku, nebo že tenhle pán v obchodě má na hlavě čepici. Tahle „konverzace“ je umožněna buď se znakováním a nebo mnohem později, když děti už umí mluvit.

Také bych chtěla zmínit, že moji rodiče byli ze začátku docela skeptičtí. Měli pocit, že když oni vychovávali nás, znakování nepotřebovali a také to s náma tak špatně nedopadlo, tak proč by znakování měla potřebovat jejich vnučka? Tohle ale trvalo jen do doby, kdy jim Sofia začala předvádět první znaky. Byli překvapeni, že "to funguje" Teď jsou dokonce na tom tak, že pro ni i znaky vymýšlejí. Zrovna minulý týden se mi vrátila od babičky s novým znakem označujícím hodiny (prstíkem kýve ze strany na stranu jako když tikají hodiny).

Kolem roku, Sofia začala používat i taková ta běžná slova jako máma, táta, ham, hají. Znak pro jídlo se prakticky úplně vytratil, když začala říkat „ham“, ale ještě ho někdy použije, když mi chce něco zdůraznit, jako když jsem jí řekla, že už další sušenku nedostane, tak si přede mne stoupla, řekla „ham“ a ještě u toho důrazně ukázala znak pro „jídlo“ a pak následoval stejně důrazný znak „ještě“. Jednoduché kombinace znaků jako „jídlo a ještě“ nebo „mléko a spát“ začala používat někdy kolem patnácti měsíců. Pak postupně přicházeli znaky pro zvířátka, bezpečnostní znaky jako „horký“ a „bolí“ a v roce a půl jsme se konečně dočkali i znaku pro „děkuji“.

Dnes je Sofii devatenáct měsíců a umí asi kolem 20ti slov a přes 50 znaků. Teď je ve věku, kdy se zdá, že nová slova i znaky přibývají prakticky denně. Vzhledem k tomu, že některým novým slovům není ještě moc rozumět, tak jsem ráda, že u toho i znakuje, takže vím, co říká. Já jí slovo vždy také zopakuji, a to jí dává příležitost si výslovnost zlepšit.

Tak to je ve stručnosti kde právě jsme. Zase napíšu jak se naše znakování vyvíjí.

Michaela