Autistické děti a znakování

Na podněty rodičů autistických dětí jsme pro Vás přeložili článek z webové stránky organizace autism.org.

______________________________________________________________
Znaková řeč nebo spontánní komunikace
Stephen M.Edelson, Ph.D., Centrum Autistických studií, Salem, Oregon

Překlad článku z http://www.autism.org/sign.html
Překlad: MUDr. Helena Codrová
______________________________________________________________

Znaková řeč byla zpočátku vyvinuta jako komunikační prostředek pro sluchově postižené. Byla rovněž používána k výuce lidí s vývojovými poruchami, kteří nemají žádné nebo malé komunikační zkušenosti. Vyučování autistických dětí znakům není dnes tak rozšířená metoda jako v předchozích letech, snad kvůli vzestupu použití systému počítačové komunikace. Nicméně výzkum předpokládá, že výuka znaků souběžně s řečí má velkou naději na urychlení schopnosti mluvit (Creedon, 1976; Kopchick, Rombach, and Smilovitz, 1975; Larson, 1971; Miller a Miller, 1973). Výuka znakové řeči a mluvené řeči souběžně je často popisováno jako Znaková Mluva, Soudobá Komunikace, nebo Totální Komunikace.

Znakový jazyk je užitečný těm, kteří mají malé či žádné verbální dovednosti a schopnosti komunikace. Není určen pro ty, kteří mají poměrně velkou slovní zásobu. Mnoho z odlišností v chování souvisejících s autismem a jinými vývojovými nesrovnalostmi jako jsou agresivita, vztek, sebezraňování, strach a deprese, jsou často přisuzovány neschopnosti komunikovat s ostatními. Znakový Jazyk může umožnit takto znevýhodněnému člověku komunikovat pomocí znaků a může stimulovat schopnost verbálního vyjádření. Další výhodou, když učíme znakovat, může být pomoc se zaměřením pozornosti na sociální gesta ostatních tak jako na svá.

Jsou různé formy znakové řeči; ale při zavádění znakového jazyka je nejlepší použít metodu „Signing Exact English“ nebo metodu „Signed English“. Tyto formy znakové řeči používají stejnou stavbu věty jako mluvený jazyk a tudíž tato metoda pomůže více usnadnit užití gramatických pravidel v mluveném jazyce. Přestože většina lidí nerozumí znakové řeči, může být ideální použít určitou formu obrázků nebo výhod počítačové komunikace k současnému užívání znakového jazyka ke zlepšení komunikace s těmi, kdo znakům nerozumí.

Do začátku užívání programu znakové řeči je nejlepší použít znaky vyjadřující přesně základní potřeby jako potřebu jíst, pít a potřebu dojít si na toaletu. V této linii bude vyučovaný člověk motivován používat ke komunikaci právě znaky. Kromě toho může být doba, kdy začne vyučovaný znaky používat, různě dlouhá - a to od několika minut po pár měsíců; jakmile ale jednou získá zkušenost se znakováním, bude pro něj daleko jednodušší se nové znaky naučit a bude v této schopnosti daleko rychlejší.

Jak již bylo zmíněno výše, schopnost mluvit je zpravidla urychlena tím, že se znaky a řeč vyučují ve stejné době. Jedním z možných důvodů je fakt, že používání obou forem komunikace stimuluje stejnou oblast mozku. PET Scan, kterým se měří množství aktivity probíhající v mozku v daném čase, ukazuje stejnou oblast mozku, aktivovanou, když člověk mluví nebo když používá znaky (Poizner, Klima, and Bellugi, 1990). Tudíž používání metody Znakového Jazyka způsobí, že oblast zapojená do produkce řeči je stimulována ze dvou zdrojů (znakování A mluvení) více než když je stimulována pouze jedním zdrojem (znakování NEBO mluvení).

Závěrem lze říci, že výuka znakové řeči u lidí s autismem a jinými vývojovými poruchami nepřekáží učení se mluvit; k čemuž zde existují vědecky podložené důkazy ukazující, že učení znakové řeči souběžně s mluvenou řečí dokonce uspíší verbální komunikaci.
______________________________________________________________

Máte-li zkušenosti nebo informace pro rodiče autistických batolat, prosím podělte se o ně v tomto fóru.
Máte-li jakékoliv otázky na toto téma, neváhejte je sem napsat.

Troufla bych si říci, že vzhledem k tomu, že naši klienti jsou ve věku kolem jednoho roku, tak nemůžeme zcela prokázat, jaký vliv má znakování na děti s diagnosou autismu nebo jinými diagnosami autistického spektra - ty se totiž diagnostikují nejdříve po druhém roce a spíše ještě později. Ale ze zkušenosti s dcerou, u které bylo zpočátku podezření na tuto diagnosu, vím, že znakování jako náhradní způsob komunikace je prostě velice přínosný. Dává jim to alespoň částečnou možnost vyjádřit to, co potřebují, i když mluvidla jim to prozatím nedovolují. Toť má osobní zkušenost.